Únor 2011

Broken Strings

27. února 2011 v 22:04 | Kelly |  Music
Posledních pár týdnů tuhle písničku nemůžu dostat z hlavy. Je prostě dokonalá.


Lyrics:

If you tickle me I'm not responsible for your injuries.

27. února 2011 v 21:58 | Kelly |  Diary
WTF? No co to jako má být? Dělají si srandu? Ne, raději neřešit, nebudu se rozčilovat. Dneska fakt ne.

Dnešní nadpis s sebou nenese žádné poselství, moudro či krásný citát. Tuhle hlášku jsem našla, jak jinak, na twitteru. Miluju všechny ty hlášky, neskutečně mě baví je číst si je. Pak půlku re-tweetnu nebo si je hodím na facebook. Ano, jsem jednou z těch, co má facebook. Ovšem z ryze praktických důvodů - pokud po někom něco potřebuju, vím, kde ho zastihnout :D Každopádně preferuji twitter. Protože 'tweet' je mnohem lepší slovo než 'jdu si aktualizovat status'.

Poslední dobou jsem uvízlá v zemi smutku, deprese a nevěřícnosti. Jsem smutná, že není něco, co bych chtěla, aby bylo, v depresi, že nemám odvahu k tomu, aby to bylo, tak jak bych chtěla, a nevěřícná, protože se tomu všemu strašně divím. Nechci, abych jako Kůstka zjistila, že jsem propásla svou šanci, ale proč mám ten pocit, že se tak už stalo?

Škola mě tak neuvěřitelně nebaví. Po každé hodině češtiny jsem naštvanější a naštvanější. A vzhledem k tomu, že v pondělí máme češtinu hned první hodinu, jsem pak naštvaná celý den. Jsem rozčilená už jen když na češtinu pomyslím. Pak matika. Jediná dobrá zítřejší hodina. Jo, jsem divná, mám ráda matiku. Konečně hodina, kde se nenudím. Na začátku hodiny se zadají příklady a já si v klidu můžu počítat. Další hodina angličtina, píšeme test. Opravdu mi přijde vtipné, když máme celohodinový test a já jsem s ním hotová za deset minut. V tělocviku bychom ovšem už měli jít zase na tatami, doufám, že tam půjdeme. A tento týden budu na jitsu bez něho :( To se mi vůbec, ale vůbec nelíbí :(

Ještě si potřebuju vybrat téma do slohovky, musíme napsat úvahu. A kupodivu jsme dostali možnost zvolit si téma, které chceme. Asi se konečně vyjádřím k tématu titulky x dabing.

Přes víkend jsem opět sledovala svoji milovanou Buffy. Projela jsem třetí sérii. Těch několik scén mi připomělo, proč Buffy tak miluji a proč je Joss génius.

Btw, fotili jsme se na tablo. Zážitek na celý život. Viděli jste někdo v Dokonalém světě fotografa George? Přesně takového týpka jsme měli :D Sice neříkal 'Chceš mě, ano, chceš mě', ale nebyl od toho daleko :D Nicméně byl velmi příjemný a mám 30 fotek, ze kterých si můžu vybrat.

xoxo

We fear rejection, crave attention, desire affection & dream of perfection.

20. února 2011 v 22:26 | Kelly |  Diary
wild-at-heart.blog.cz
Ew, nesnáším Supernatural, opravdu ho nesnáším. Po shlédnutí epizody 4x11, jsem celou noc nespala, jak jsem se bála. Myslím, že si ještě hodně rozmyslím, jestli budu pokračovat. A prosila bych varování před podobně odpornými díly. Prosím.

Zřejmě tento příspěvek bude celý o stížnostech. Už chci jaro, teplo, sluníčko, zelenou trávu, ptáky, kteří mě ráno budou budit svým štěbetáním, nosit jenom tričko a žabky a vytáhnout sluneční brýle ze šuplíku. Jsem tou zimou tak unavená, vyčerpaná... Potřebuji hodně slunečních paprsků. A podle předpovědí má opět mrznout. Ble, stačila mi cesta do školy, kdy jsem myslela, že mi umrznou absolutně všechny části těla.

Znáte ten pocit, když se s někým dlouho nevidíte, předpokládáte tedy, že další první setkání bude rozpačité, nebudete vědět, co říct, ale nakonec se tak nestane a všechno jde hladce, jako byste se nikdy nevzdálili? Toto mě nepřestává překvapovat. Jak snadno lze s některými lidmi pokračovat tam, kde jsem skončili, kdežto s jinými máte problém vyjít, i když se s nimi bavíte skoro pořád.

Skončily mi prázdniny, ani nevím, co jsem vlastně dělala. Zvláštní. Už bych se mohla začít učit na maturitu. To jsem o prázdninách plánovala taky - naučím se čtyři otázky do práva. Hmm, nějak to nevyšlo, skončila jsem u té první. Dál jsem se nedostala. Zato jsem navštívila kino - viděla jsem strhující Black Swan, opravdu briliantní film; a poté The King's Speech. Famózní dílo. Skvěle natočené a opravdu nádherný britský přízvuk. Jak Natalie Portman, tak Colin Firth by měli dostat Oscara. Výjimečné výkony.

Btw, nové Kostičky byly boží :-) Plus jsem viděla ty čtvrteční na Primě, jak hrozně mi hlas Kateřiny Lojdové jakožto Kůstky neseděl... tedy mám ráda, jak jsou nadabované, ale jak je ten pořád sleduju jen v angličtině, odvykla jsem si českým hlasům.

Prosím, ať už je jaro :-)

xoxo

Buffy 8x36 v češtině

16. února 2011 v 13:33 | Kelly |  Extra
buffy8x36

Po dlouhé době jsem se vrátila k překladu komiksové Buffy. Přeložila jsem 36. číslo. Stáhnout si ho můžete buď na uloz.to nebo přes rapidshare.



Who Are You?

14. února 2011 v 14:30 | Kelly |  Others
Když jsem tohle našla na nějakém odkazu na twitteru, neskutečně mě to pobavilo. Miluju anglické slovní hříčky a z nich vzniklý humor. Úžasné, co všechno se dá vykouzlit z pár slov.

you

Don't mess with the Winchester boys

14. února 2011 v 14:26 | Kelly |  News
dean
Design s Michaelou tu byl už poněkud dlouho, proto jsem ji vyměnila za kluky Winchesterovi. "Už" sleduju 3. řadu a neskutečně se u toho bavím. Ne že by to byla pořád komedie, ale některé momenty jsou... však víte :D

“There’s only one person you love the most.”

6. února 2011 v 22:47 | Kelly |  Diary
wild-at-heart.blog.cz
Ááh, nové Kostičky byly úžasné, všichni se mnou souhlasíte, že :-) Kdo by ty dva nemiloval. Ta scéna v autě :D Ne že by věděla, co ta slova znamenají, ale myslím, že jsem se dovtípila. Boží. Love it.

Blížím se k závěru druhé sériie SPN. U dílu 'Road Kill' jsem ani nedutala, vynikající nápad. A hned v následujícím díle 'Heart' mi bylo Sammyho tak strašně líto. Konečně našel dívku, která se mu líbila a musí to být vlkodlak. Brečela jsem jak želva. Přiznám, že nic podobného bych od nikoho jiného než Josse Whedona nečekala. Wasn't that heart-crashing?

Pěkně jsem si zavařila. Řekla jsem pravdu, která se týkala mě, a teď musím čelit nepříjemnostem. Damn it, že jsem neřekla, že s ním chodím. Jo. Kámoš se mě zeptal, jestli s T něco mám. Popravdě jsem řekla, že ne. No a teď po mě chce číslo a zve mě ven. Ach jo. Že jsem radši nedržela pusu. Víte, já ho totiž nechci. Je to kámoš, takový ten typ kámoše, u kterého víte, že neexistuje možnost, jak byste mohli být víc než kamarádi. Ani kdyby zamrzlo peklo. No way. Proč člověk nemůže mít toho, koho chce? Protože já chci T. Tak a přiznala jsem si to. Dneska jsem zjistila, že žárlím. Nemám žádný logický důvod, vždyť spolu nejsme, ale prostě žárlím. A o to víc mě štve, že žárlím. Proč by se měl člověk spokojit s pětkou, když má šanci mít desítku?

Raději už toho nechám nebo sem přestanete chodit číst ty moje myšlenkové pochody...

Už aby byly prázdniny, ještě musím týden počkat. Mám v plánu kino s mamkou - Black Swan a kadeřníka. Nechám si udělat melíry, aby mě kámoš mohl oprávněně zdravit 'zdar blondýno':D

Btw, nějaké nápady na nový design?

xoxo



'To love and be loved is to feel the sun from both sides.'

2. února 2011 v 22:09 | Kelly |  Diary
wild-at-heart.blog.cz
Úžasný citát od Davida Viscotta. Ráda bych, kdyby se týkal i mého života. Ale tak co už.

V pátek jdu psát scia, v devět začínám a skoro ve čtyři končím. A to mám pololetní prázdniny. Výborný prázdninový program, že. Hold se nedá nic dělat. Rozhodně se ale nijak nestresuju, beru to spíš po haluzi - buď to vyjde, nebo ne. Naštěstí scia ovlivní jen jednu moji přihlášku na vysokou. Jinak vysvědčení dopadlo nad moje očekávání - mám samé jedničky, myslím, že se tímto řadím mezi squints :D. Jak jste dopadly vy?

S třídou už nacvičujeme náš nástup na maturitní ples, menší valčík na Enyu, celkem nám to jde. Hezky nám to vychází, protože je nás přesně čtrnáct párů. A já samozřejmě s kamarádkou tančíme hned ve předu na špici a jsem to já, kdo do sálu vstoupí úplně první. Perfect. Ale už se moc těším, myslím, že náš maturiťák se povede na jedničku.

Zjistila jsem, že když píšu článek ve středu, musím se prostě zmínit o jitsu :D. Dneska jsem trénovali dost surový a zákeřný hod, cvičila jsem s jednou kamarádkou, a když mě trenér viděl, jak jsem hodila, tak mě pochválil a že to mám předvést ostatním. Zavolal mi kluka, co s ním občas cvičím, aby mi udělal sparinga a ostatní, aby se koukli, jak se to dělá. Hrozně nerada předvádím techniky, které trénujeme. Nicméně jsem ho hodila, tatami zadunělo a všichni na mě zírali, jak já, taková malá, jsem s ním dokázala tak praštit. Pak jsem s tím klukem si dali cvičný boj, nechtěla jsem, ale naštval mě. Už vím, proč Buffy tak ráda někoho mlátila, i když v randori/grapplingu jsou údery zakázané. Cílem je soupeře znehybnit, dostat do nějaké techniky páčení, škrcení, držení. Poprvé jsem vyhrála s klukem, juhůů.

V Supernaturalu jsem ve druhé sérii a chci vědět, co to sakra má být se Samem. A taky chci, aby Dean a Jo byli spolu. A učinila jsem pokrok - už se u toho tak moc nebojím.

Dnes ve škole jsem si celý den četla Spalovače mrtvol, chybí mi do konce asi 50 stránek, ale řeknu vám, ta kniha se tak hrozně čte a je úplně o ničem. Zatím se tam prostě nic nestalo. Ze sto padesáti stránek se na stovce nic neděje. Blbá povinná četba. Zjistila jsem, že preferuji anglicky píšící spisovatele, mám raději jejich styl, i když ten v překladu zrovna moc nevynikne. Ale píší o pro mě zajímavějších věcech.

Btw, zaregistrovali jste, že nova chce vysíla čtyřikrát do týdne telenovelu Tisíc a jedna noc? Připadá mi, že se z národa snaží dělat debily a myslí si, že jsme absolutně blbí. Dva dny Ordinace, pak nějaká Šeherezáda a Superstar, až začne. To bude fakt bezva. Díky za internet a americké televize Fox, CBS, ABC a podobně. I am disgusted. :(

Pro dnešek už jsem se vyšťavila dost, možná až příliš, raději si něco nechám na další spánek a půjdu do postele. Snad se mi bude něco hezkého zdát. Poslední dva dny se mi sny dost líbily, což u mě nebývá zvykem :-) Sweet dreams :-)

xoxo